Jen pro domněnku protichůdného názoru, ne, nemůžete říci, že moment hybnosti makroskopického ventilátoru je kvantován jakýmkoli kvantově-mechanickým rozšířením představivosti.
Makroskopický ventilátor (nebo jakýkoli jiný objekt) je hode-podge, extrémně dekherentní složený z mnoha, mnoha (v řádu řekněme $ 6 \ times10 ^ {23} $) mikroskopických (pod) systémů. Jako takový existuje no jeden kvantově - mechanický pozorovatelný odpovídající jeho momentu hybnosti.
To, co místo toho pozorujete, protože moment hybnosti ventilátoru je pouze průměrem souboru z mnoha mikroskopických interakcí mezi ventilátorem a vaším měřicím přístrojem.
Předpokládejme například, že jste hodili jedinou kostkou (jednou ze dvou kostek) $ 6 \ times10 ^ {23} $ krát a zprůměrovali jste všechny tyto výsledky. Každý hod je „kvantován“, s možnými „vlastními hodnotami“ $ 1,2,3,4,5,6 $, abych tak řekl. Ale průměr bude něco jako $ 3.nnn \ ldots $ s číslicemi $ 24 $ za desetinnou čárkou. Sotva kvantifikováno.
A makroskopická situace ventilátorů je ještě horší. Ačkoli je ventilátor jako celek oddělený kompozit Hodge-Podge, není pochyb o tom, že existuje mnoho mikroskopických lokalizovaných oblastí obsahujících zapletené superpozice sousedních částic, jen náhodou. A pak je výpočet pravděpodobnosti jejich stochastických výsledků - zahrnující „epistemickou směs“ (kostková analogie) „ontologických superpozic“ - ještě praštěnější.
A pokud to není dost špatné, materiál ventilátoru má pravděpodobně nějakou krystalickou / mřížkovou / atd. strukturu, což situaci ještě zhoršuje, abych tak řekl, např. https://en.wikipedia.org / wiki / Crystal_momentum, i když netuším, jak by vypadal nějaký odpovídající výpočet momentu hybnosti.
Takže tak či onak, je velmi, velmi pravděpodobné, že někde podél linie the celkový systém přechází z diskrétního do spojitého spektra.Opakuji tedy, že odpověď na vaši otázku je no (jak říká cedule: „Ani think zde nemusíte parkovat!“ :)